Žateckých patnáct... (prvních)
Další dojo, které se dožilo 15-ti let od svého vzniku. Není to úplně přesné, spíše je to vlastně dojo, které si těchto 15 let užilo.
Místní hvězďáci se chtěli ukázat a užít si to po svém, tedy s velkou slávou. Oproti minulému výročí zdvojnásobili počet učitelů, které pozvali ....ze 4 na 8, prý svých nejoblíbenějších (trochu pochybuji, ale...)?!
Prý čistě z vlastních "sebezáchovných" potřeb vymezili každému z nich na cvičení 30 minut. Žadní velcí hrdinové to nejsou. To ví každý ......
Takže v sobotu 18.9. 2010 se v Žatci opět vyskytovalo vcelku hojně aikidoků i aikidóček.
Protože se nám nechtělo v sobotu brzo ráno vstávat, tak jsme vyrazili na cestu už v pátek. Bylo tady určité riziko, že přijedeme přesně v okamžiku, kdy se bude připravovat tatami, ale co... A stihli jsme to akorát včas. S tatami jsme pomohli, takže na ranní cvičení bylo připraveno vše potřebné. Ještě, aby někdo přijel. Tahle obava byla fakticky lichá.
V sobotu ráno se začalo tatami zaplňovat a kupodivu dorazili všichni pozvaní senseiové. Šimi a Pepíno zahájili cvičení.A aby se všechno stihlo a všichni přítomní ve zdraví přežili, tak konec každé půlhodiny mělo ohlásit zvonění budíku. Navíc tohle zvonění nebylo pro učitele, ale pro aikidoky - jakmile se budík ozve, tak si mají všichni sednout do seiza a na učitele nereagovat. Nápad dobrý, jen kdyby si ten budík lépe hlídali a nenechali si ho hned při prvním cvičení štípnout. Na omluvu snad jen, že jim ho chytře sbalila mladá paní prezidentová Munziová. Takže první přestávka se zvonila na "hubu". To bylo po cvičení, kterým nás rozhýbával Tony Mešo.
Jak se ukázalo, tak nejhůř tenhle způsob ukončení snášel právě "préza" Munzi. Nějak moc nebyl nadšený z toho, že se najednou z čista jasna všichni přestali zajímat o myšlenky, se kterými se s námi chtěl za každou cenu podělit. A strašně mu vadilo, že na téhle velké párty se lidi mezi sebou baví. Za normálních okolností by se to nemělo, ale v tomhle případě?! Snad ho aspoň potěšilo, že si mohl zacvičit s někým, kdo je větší než on!
Po pěti letech jsem měl možnost se opět potkat Michalem Židlickým, protože jsem to nějak dříve nestihl.
Po obědě jsme měli možnost si na 30 minut zavzpomínat. Nastoupil na nás Ondřej z Maliní s novou "starou" vizáží (prý ta plastika a nastřelení vlasů stálo majlant). Z přítomných snad všichni někdy viděli tohohle učitele s patkou (aspoň na video nebo fotkách), ale těch, kteří by pamatovali jeho cvičení před 15-ti lety, bylo sk
utečně, skutečně málo...
Nejvíc jsem si snad užil půlhodinku, ve které se nám věnoval Myro Koněvych, který se se svou grupou připravoval na tuhle půlhoďku podle jeho slov "třicet minut přesně". Velká paráda byla pozorovat "staré" aikidistické páky vysvlečené z hakama, jak do sebe bijí, válí se po sobě a vůbec se pokouší dělat věci tělo na tělo tak trochu jinak. Fáááákt jsem si to užíval!
Druhou polovinu odpoledne se do nás ještě pustil Michal Baňasů, který má dost často nohy vrostlé hodně, ale hodně hluboko pod tatami (nevím jak to vypadalo o poschodí níž v bazénu) :-) Závěr měl na starosti Tomáš Tamchyna a to taky byla pěkná pošťuchovaná.
Cvičení skončilo, všichni přežili, takže to snazší bylo za námi. Na řadě byl slavnostní večírek. Ten poslední před pěti lety byl vcelku náročný, hlavně pro některé místní. Protože se v neděli vlastně už nemělo cvičit a byl plánován jen turnájek ve fotbálku, tak bylo možno se i na večírku oslavenců dobře bavit.
Žatečtí připravili večírek s pečlivostí sobě vlastní. Trochu sice vázlo zásobování žíznivců, ale to se nějak samo vyřešilo. Na řadu se dostaly i vypečené aktivity. V jedné zabodoval i trutnovský Jiří - V podlézání "jo". Sice se o první místo dělil s Bohunou, ale i tak ....
Asi je to slušnost nebo co, ale každému oslavenci se sem tam přinese nějaký dárek ... Aby žatečtí neřekli, že jsme je přišli vyjíst a vypít, tak dostali dárek od nás.
Stačili jsme si ještě vytvořit tým na nedělní fotbálek. Jako čtvrtý do party přibyl Michal Židlák ....
Jak se blížila půlnoc, tak se většina z přítomných těšila, co bude provedeno učitelům, kteří seminář vedli. Očekávání všech bylo splněno, se domnívám. "Exotické pracovnice" se postaraly o to, aby to byla taková sladká tečka celého večírku, takže každý z přítomných učitelů byl zmatlán řádnou porcí šlehačky, Ách jo..... Zajímalo by mě, kdo to ráno uklízel...
Večírek to byl fajn, někteří v sobě objevili skryté dovednosti a talenty, někteří v sobě neobjevili nic nového.
Nedělní fotbalový turnájek měl být náhradou za cvičení, které se při minulé oslavě výročí moc nelíbilo Šimimu ani Pepínovi. Trochu se zdrželo zahájení, Fořťák jakožto "Hlavní pořadatel" turnaje se někde zasekl a Malču nechtěli pustit z hotelu. Nakonec Fořťák dorazil a Malču, po telefonickém rozhovoru s Pepínem, recepční pustila (co jí to ten kluk řekl nikdo neví). Možná je to tak dobře.
Prozíravě jsme se dohodli, že nám všem bude stačit osmiminutový zápas. Po zkušenostech z Letovic jsme Lence zakázali fandit, nechtěli jsme ohluchnout. Jenže i tak si našla způsob jak si zařvat - dělala časomíru! Náš týmeček skončil v tomhle 1. ročníku celkově třetí. Je to na bedně a jedno kde! Teď mě napadá, jestli bude druhý ročník až na dvacátém výročí tj. za 5 let, tak kdo tam bude hrát?
Takže zase někdy v Žatci :-)
-rs
a taky ještě na www.aikido-zatec.cz